Každou chvíli ve svém životě zjišťuju,že to,na co nejvíc lidé dojíždí je chamtivost.Bývá to až nudné,jak všichni chtějí přesně to,co nemají.Chudák chce mít peníze,boháč klidné svědomí,hajzl čistou duši a já?Chci mít to,co nemám?

Já a chamtivost jsme staří,dobří přátelé.Dnes mám věci,které jsem před dvěma roky neměl,mám tedy životní etapu chamtivosti za sebou?Ne,nemám!Jsem totiž ten špatný,ikdyž v podstatě dobrý příklad,kterému to vyšlo.Já jsem za tu dobu získal věci,které jsem chtěl,teď je mám a protože vim,že si umím plnit svy a podporovat svou chamtivost,budu to tak asi dělat celý život,dokut se neobjevý nějaká překážka,kterou já,má silná vůle,velké sebevědomí a ostatní vlastnosti nebudeme moci překonat.Je jen otázka času,kdy si něco vymslím,nebo snad už nemám žádné sny?Co mám teda dělat?Žít..........

Každý můj nový design předznamenává nějakou změnu,novou éru,nová styl,pro dnešní rok je to poslední kapitola z pohádky, YONDRA a rok 2009' .Na konci pohádek se většinou odehrává boj dobra proti zla (klip) .I ve mě se odehrává několik bojů,je tam pár vnitřních rozporů.Jsem chodící ironie-paradox.Občas si vyčítám věci,které jsem záměrně udělal.Využívám svých vlastností,kterých jsem se snažil zbavit.Ale vůbec to neřeším,nemůžu,nechci.Jsem trochu přeplněn,uchvácen,unavený z toho všeho.Nemám nic co by mi chybělo,daří se mi,mám vše co jsem chtěl.Jediné,co mi poslední dobou vrtá hlavou je otázka : Jak jsem bez nich mohl být? .Nechápu to.Jsou pro mě opravdu důležití.Nikdy bych neřekl ani nenapsal,co je pro mě důležité,beru to jako odhalení,připadal bych si slabý nebo ,,nahý" ,ale teď to prostě klidně vyřvu do celého světa: Kamarádi jsou pro mě velmi důležití.Je fakt,že jí neznám na 100%,on má ještě hodně daleko k tomu,aby mě opravdu poznal a oni dvě to s tou srandou občas přehánějí,ale přesto si nedokážu představit život bez nich.Kvůli nim se těším do školy.Mají své chyby,ale přesto jsou skvělý.Je to hlavně tím,že jsme si rovnocení,když se podívám jinam vidím jen ,,autsajdry" co se jen vozí,nebo nejlepší kámošky,co se jen tu druhou snaží dohnat.My takoví nejsme,naštěstí.

Ikdyž to podle počasí nevypadá,vánoce se neomylně blíží.Vtěšina z vás píšete,jak vám vánoční atmosféra leze na nervy,jak vám vánoční výzdoba připadá vlezlá a celkově většině lidí vadí ten předvánoční shon.Já (jakovždy) jsem jiný a předvánoční shon mi vůbec nevadí.Pro mě jsou vánoce svátky odpočinku a rodinné pohody.A to co je před tím,tedy nakupování a po sléze balení dárků mi nějak nevadí.Rád se procházím mezi obchody,kde mě každá výloha láká,aby to byl právě ten či onen obchod,u kterého nakoupím dárky.Prosinec je vlastně taková emotivně-ekonomická zkouška osobnosti,kterou naštěstí zvládám,proto mi to možná nevadí.Blikající světélka,dlouhé girlandy,barevné koule a všechno možné jsou sice povrchnosti,které jsou pouze doplňkem vánoc,ale i tak by to bez toho zdobení nešlo.Nebo pečení cukroví,člověk je v jednom kole,z kuchyně nevytáhne paty,je špinavý stejně jako nádobí,přesto musím každý rok asistovat alespoň u jednoho druhu,který moje mamka peče.Kupované cukroví prostě není ono,každý by měl píct,ikdyby to byly jenom ty prokletá vosí hnízda.To je pro dnešek vše.

Napadla mě písnička ,,Jednou jsi dole jednou nahoře.. " ,ale můj život není kolísavý,nenabývá jen kladných a záporných hodnot,jeto mnohem složitější.Jednotlivé etapy-období se neustále opakují.Když kašlu na školu a věnuju se kamarádům,užívám si.Nebo naopak,když se snažím,jsem prospěchář,vyhrávám.Když potřebuju být s lidmi a naopak,když potřebuju být sám.Když poslouchám Billy Talent nebo když poslouchám Ivu Fruhlingovou.Období a věci,které zdánlivě nejdou k sobě,jsou ukrýté v tom všem co žiju.V poslední době cítím hodně velkej vliv minulosti.Lidé,motivy,příběhy,situace,všechno mi připadá jako minulost.Stejně jako jsem se dostával na vrchol,do druháku,do této chvíle,tak stejně rychle zase od něj utíkám a vzdaluju se.Mám různé pocity.Jeden mi říká,že už je konec,jsem v cíly,mám co jsem chtěl,je čas sebrat se a jít zas o dům dál,pocit naplněnosti,nedostižnosti,sebevědomí,vnitřní klid,nekonečná jistota v sám sebe.Ten druhý pocit je takové to skryté já,které celou tu mou komedii sleduje.Možná svědomí,kdo ví.V každém případě mám takovou tu chuť,přestěhovat se,nechat se ostříhat,změnit školu,kamarády,prostředí,udělat nový design,změnit blog a další.Udivuje mě jak mi dva prášky změnili život,jedna věta vztahy a jeden večer rodinu.Zaráží mě,jak se mi všechno daří,ale tak darovanému koni na zuby nekoukej.Beru co se dá,jsem takový,že ze všeho vymlátim,co to jen jde.Je to jaky když v pohádce,když dobro zvítězí nad zlem.Když starý filozof odejde do ústranní.Člověk odejde do důchodu a už nemusí pracovat.

A co já?Kam půjdu?Nebo že bych už teď byl v ráji?..........(smích)

Podzim opravdu přináší mnoho změn,nejen těch,co se týkají počasí,mění se vše;my,rodina,kamarádi,svět,život a další.Některé změny děláme záměrně,abychom náš život zlěpšili,ale občas přijdou i změny nečekané,které se nám nemusejí zamlouvat a tak jediné co nám zbývá je se s těmi změnami vyrovnat.Při nejlepším je i využít a že to jde.Všechno má bohužel-bohudík dva konce.Já taky prožívám podzimní změny,největší jsou ale ty,které probíhají v mp3-ce,která je poslední dobou zahlcena novými píčnikami od Billy talent.Je to emo kapela a trochu mi dodala té emotivně-depresivní nálady.Nehodlám si podřezávat žíly (ač všichni víme,že o tom emo není) nehodlám si ani malovat oči,nebo si jinak hrát na emo,jen prostě zbožňuju tu hudbu,která mi vždy zvedne náladu.Je to takové divné období,přišlo to samo. . . .

Probudil jsem se a zjistil,že pro své zdraví-krásu jsem obětoval svou jiskru v oku;doslova.Byl jsem se sebou spokojený,ovládl jsem se.To snad nemyslíš vážně.A pak,ta absurdita,já se smál jako blb,nic mě nerozesmálo jako ta slepost,hloupost,neupřímnost z obou stran,ale jedno se musí uznat,že to divadlo mělo úspěch.V nouzi mě podržel nepřítel,v mém životě to tak bývá,je to totiž ironické.

Pro mne onen sváteční den,kdy si všichni češi měli uvědomit,že mají za co bojovat znamenal úplně něco jiného.Začátek doprovázela nervozita,kterou pociťovali všichni.Opět jsem plnil úlohu zlepšovače nálady a tak jsem se hodil do srandovního gala.Bylo to těžké,kolem mě jen otrávené nálady.Pak se šlo.Bylo hodně nových věcí,zážitků,informací,bavilo mě to.Ale pak to přišlo.Opravdu skvělý.To mi ještě scházelo.Vůbec jsem to nečekal.Fakta sice mluvila jasně,ale gesta a pohledy ve mě vyvolávaly naději.Kdyby to byla pravda byla by to obrovská ironie,nebránil bych se.Přesto jsem se zachoval,tak jak jsem se zachoval,poučil jsem se z minulosti a byl jsem ostražitý.Vše zůstalo v mé fantazii.Velmi originální otázka jestli jsem slávista nebo sparťan ve mě vyvolala všelijaké emoce,nahrnul jsem čelo,nadýchl se,secvakl rty a pomalu se podíval doprava.Mimo to jsem celou dobu obdivoval ekonomické znalosti a zážitky,které nemám.Bavili se dospělí,já tomu opravdu nerozmněl.Nevadilo mi to,já jen obdivoval a nasával atmosféru.Vše mi přišlo strašně důležité a zajímavé,ikdyž to takové třeba ani není.Jako třešnička na dortu bylo,když já šesnáctiletý moralizoval dospělé.S ledovým klidem jsem ze sebe pouštěl emoce nashromážděné za poslední rok a půl.Nikdy jsem neměl tak blažený pocit jako po té ,,hádce" .Připadal jsem si jako král,přitom to všechno přišlo z ničeho nic.Jen tak dál,to zvládneš,jeť!A tak jsem po dlouhé době jel,doslova i obrazně.Myslím,že jsem nenaboural,ale přesto mám z té jízdy divný pocit.

Co si ten Yondra o sobě myslí,když píše o tak důležitých osobnostech že?Žádný Klaus,Topolánek či snad Paroubek,ale Havel je ten,který v podtatě vytvořil náš národ,měl obrovskou zásluhu na pádu ,,železné opony" a nám všem dal svobodu,i těm,kteří ještě nebyli na světě.Zítra si Česká republika připomene sametovou revoluci,která do naší země vnesla ,,svobodu".Ve škole na toto téma horlivě diskutujeme,v televizi dávají mnoho pořadů zaměřených na tehdejší události a i já se o tomto společesnkém počinu musím zmínit na svém blogu.

V sobotu jsem náhodou zabrouzdal na Českou televizi,kde měl proslov onen významný muž (Václav Havel).Mluvil velmi jasně,stručne,přesně a hlavně trevně.Kritizoval politické strany a prodávání naší vlasti.Pokusil se nahlédnout do budoucnosti a celkově zhodnotit situaci naší sobecké,zničené země,která tak ráda kritizuje komunismus,přitom ho má ve vládě.Zajímavé bylo,že hovořil o tématech,která zazněla na mém blogu.Mluvil o věcech na které já obyčejně píšu články a tak mi trochu vzal vítr z plachet,takže ani nevím o čem bych já sám dnes psal.Musím určitě připomenout,že média ovládla svět a nás,lidi co žijeme v naší povrchní době.Zmiňoval se i o lidech kteří v poltice jsou.Já jsem tyto témata obsáhl ve svých článcích,on ve svém projevu.Oba se shodneme,souhlasím s níma děkuju mu za svobodu,kterou mo dal.

Sedm hodin spánku a pak do školy,k smíchu.Byl jsem unavený,ale jelikož jsem jaký jsem nepřiznal jsem si to a tak jsem se tvářil jako kdybych měl energie na rozdávání.Život bývá srandovní a překvapivý,ale když ráno stojíte u zrcadla zíráte,jak ten v tom zrcalde na vás hraje tu (ne)unavenost,je to absurdní.V ústavu jménem škola,do kterého nikdo z těch co tam chodí nepatří,to šlo divně.Ikdyž jsem sám sebe ráno u zrcadla přesvědčil o tom,jak jsem či nejsem unavený,ostatní spolužáky jsem tentokrát nepřesvědčil a tak ty otázky typu;Jak to že seš takovej přejetej;coje;seš v pohodě;,mě neminuly.Nesmím zapomenout na mistra proppera.Jinak jsem byl jako mimino.Ten fakan,co touží po hračce.Mamka obyčejně dítěti po nějaké době hračku dá-vrátí a ono aniž by si vzpomnělo na to,jak byla maminka zlá,miluje ji za to,že právě ona je tím dárcem,ikdyž je paradoxně tím škoditelem,které dítěti hračku vzalo.Málo času a hnusné počasí,klasický Yondra na podzim.Sem tam chrchly-chrchly a lá prasečí chřipka.K závěru dneška otázky o banánech a jako perlička na dortu ufo....smích...

Všiml jsem si že vás to zřejmně zaujalo,ten nový styl psaní,je to schávlně dost nepřehledné,ale je to víc osobní než všeobecné polemizování o myšlenkách dospívajícího.Píšu jen heslovitě,ve výsledku je to jen snůžka keců,které se za pár let budu smát.Nemyslete si,že jsem blázen,ikdyž bláznivě někdy píšu.

Nečum.Bež k oknu v Bostnu tě ještě neslyšeli.Podívejse,noa,neni tam střecha debile.Neměl jsem se tak tvářit.Jen trocha odhodlání by stačila.A ten pohled,chtěl jsem jít a vzít tu lahev napít se a už se neprobudit.Únavy bylo až moc,já se přemáhal.Když zmizela,já zesmutněl.Celý zbytek dne jsem se ani nezasmál,přitom by to nám oběma moc ulehčila.Já nevím co bys dělal kdybych venku měla frajera.Řekla to jako by to byla blbost,jenže z jejích úst jsou všechno jen blbosti.Nechápu proč mám skvělou náladu až na konci dne.Nevím proč,ale vždy když si prohlížím její profil na facebooku vždy se mi vybaví to ráno,ona skoro nahá,rozcuchaná,velký barák,jen já vzhůru,krásné věci,krásný nábytek,ze všech zdí dýchal luxus,jenže já tam nebyl.Bylo tam totiž mé staré já,které bylo..bylo jiné než jaký jsem teď.

YONDRA:Svými přednostmi bývá nedostižný

Chodí si světem,

žije svým životem

v minulosti chybuje

přesto plány buduje

vše dovést k dokonalosti

to jsou jeho přednosti

sebevědomím je převyšen

přesto bývá vyděšen,

z jeho cílů dosažených

a myšlenek nedostižných

Grády má,to se ví,

ale nikomu to nepoví

sám má ve všem pořádek,

končí tento začátek.

Báseň?Na mém blogu?Co to je?Já se také ptám sám sebe co mě to napadlo,ale pravdou je,že básní se někdy vyjádří víc než jednoduchým článkem.Nejsem žádný umělec,neumím malovat nebo zpívat,ale umění mám rád a tíchnu k němu.Dokážu ocenit nápad a ikdyž nejsem vyloženě volnomylšnkář píšu články,dělám designy,to jsou moje výtvory.Tato báseň je jen spíš pokus,než že by měla nějakou závratnou myšlenku.Téma jsem zvolil tak,abyste se zase dozvěděli něco o tom jaký jsem,téma které doprovází snad každého adolescenta ,,Kdo jsem" .

V MFDnes,kde studentům vycházejí články,jsem dnes četl o vzorech.Studenti se všichni v zásadě shodli na tom,že je určitě dobré mít vzor a pak všichni dodali nějaké to ,,ALE" .Já osobně mám vzorů několik,nebo respektive měl jsem,momántelně nejsem ,,uchvácen" nějakou osobou s kterou bych se chtěl stotožnit,ale mít vzor je obecně výdobytek dnešní povrchní doby,která mě asi také ovládla.Krom těch,kteří mají za vzor rodiče,nebo jiné ,,životní" osoby má většina lidí za vzor celebritu,nebo mediálně známou osobnost.Jasně,co je tam špatného?Špatné na tom je to,že si v dnešní době hledáme vzory v seriálech,filmech a médiiích obecně,protože ať chceme či ne média ovládli svět.Ano,některé seriály nebo filmy (nemyslím žádné české) mají určitou hodnotu,ale jak říkám jen některé.Média byla stvořena k zábavě a jestli v ní lidé nalezli své životní vzory,proč nejsou všichni šťastní?Protože je něco špatně...

Obyčejně to bývá katastrofa,když Yondra celý naladěný,po kávě,broukající si Don't tell me vyjde ven do toho pokaženého počasí.Doslova se mi dnes ráno roztekl úsměv,nejen kvůli dešti,který ho dokonale zmáčel.Paradoxně mi to vůbec nevadilo,měl jsem totiž skvělou náladu,která .. nevím odkud se vzala.Rád bych dnes opět nějak filozofoval,ale jak jsem řekl,mám příliš dobrou náladu na to,abych se zaobíral malichernostmi každodenního bleuh života.Jak řekla jedna holka z naší třeídy:

A měla pravdu i já se zajímám víc o to,jak jsem úspěšný než o to,jestli Klaus podepsal Liasbonskou smlouvu.

Jinak ten kdo mě neviděl je teď poctěn :D přežíte to pls....

Bylo září roku 2008,já jsem byl opálený s Chorvatska a trochu nervózní z seznamovacího kurzu,který mě čekal.Mělo to být poprvé,kdy jsem viděl své budoucí spolužáky,každé slovo znamenalo krok vpřed,krok ke kamarádství,krok k nové třídě.Kroků přibývalo až nakonec seznamovák skončil a já třídu trochu poznal.V té třídě byl pro mě každý nový,ale i tak jsem si všímal základích rysů každého z nich a tak jsem předpovídal.Předpovídal jsem věci,které se skutečně staly,předpovídal jsem vlastnosti,které se nakonec projevily a předpovídal jsem skupinky,které se časem v naší třídě vytvořily.Ironie.Věděl jsem jak to skončí,jak to dopadne,tak proč jsem s tím nic neudělal?Možná proto,že jsem se nechtěl vnucovat.Nechtěl jsem,aby mě někdo změnil.Stejně jako naše třída,tak i já prošel určitou změnou,která závisela na tom,s kým jsem se bavil a kamrádil.Co kdybych se bavil s jinýma?Co kdybych si sednul jinam?Byl bych určitě jiný než teď.Blog bych neměl a neměli by ho i ostatní.Jinak bych se oblíkal,měl bych jiné názory a určitě bych se jinak bavil,jinak bych trávil volný čas,měl bych horší známky atd.Byl bych jako ti,se kterýma bych se bavil,ztratil bych svou originalitu,osobitost...ztratil bych sám sebe.Byl bych takový ten kluk,co změní celý svůj charakter i život jen kvůlu kamarádům a to bych nikdy nedopustil.V žádném případě.Nakonec to dopadlo úplně jinak,skamarádil jsem se s lidmi,kterří neměnili mě,ale já je,přerostly mi přes hlavu...,ale to je na jiný článek.

Každý si ve třídě pomyslně vybíráme přátele,když už si je jednou vybereme,musíme si za tímto rozhodnutím stát.

Je to jako když si vezmete ten hrnek na stole a chcete do sebe kopnout další doušek kafe,ale zjistíte,že už je hrnek prázdný a tak odvrátíte pozornost k počítači a dál píšete článek.Za chvilku se ale vrátíte a znovu se chcete napít,jakoby jste nevěděli,že ten hrnek je prázdný.Po několikáté vám dojde,že potřebujete kafe a tak se zvednete a jdete si ho udělat. . . .

Kolikrát musíme posítit úzkost,abychom si uvědomili,že nám něco chybí?Jsme vážně tak tupí?Žeby má teorie o tom jak využít svou vůli nezafungovala?Je to možné,můžu změnit názor,ale tohle by bylo něco jako ,,změna ústavu" .Vždyť na tom se zakládá celá moje existence,na vůli.Je to nástroj,který má obrovskou sílu,řídí vám život,je to něco,co pohání mozek,nebo spíš určuje směr jeho práce.Vždycky jsem se řídil spíše mozkem než srdcem,je to správné?Nemůže mi právě ona citovost,emoce,nadávky,neslušné chování,které jsem si kvůli své vůli odepřel právě chybět?Včera jsem si o výtvarce náhodou povídali o tom,z čeho se skládá osobnost.Skládá se z podvědomí,uprostřed je ego,což je to včem žijeme a pak je superego,což jsou morální zásady a působení společnosti,které právě tlačí na ego.Při výkladu jsem si uvědomil jak moc zapomínám na podvědomí a dávám prostor superegu.Přesto si žiju fajn. . .

Když končí den,automaticky rekapitulujeme.Znovu si přehráváme okamžiky,které jsme v onen slavný den prožily.Stále se vracíme ke slovům,která jsme vyslovily.Občas sníme,jaké by to bylo kdyby....jsme se nezachovaly jako úplní hlupáci,kdybychom byli upřímní,kdybychom se nepřetvařovali,kdybychom si na nic nehráli,kdybychom si všímali ostatních.Kdyby...

Nejlepší na tom je,že ikdyž už je večer a my na sebe zíráme do zrcadla,přemítajíc o událostech,nemužeme sice tento den napravit a zmněit,ale můžeme se poučit a zítřek prožít lépe-podle našich představ.

Jsem puntičkář.Musím mít pořádek jak ve vztazích,tak i ve věcech a hlavně v myšlenkách.Tu a tam se ale občas objeví jedna zrádná myšlenka,která mi vždy,když melancholicky sním přetrhne nit.Běžně to dělávám tak,že se zaúkoluju,abych neměl čas přemýšlet o blbostech,nebo si vsugeruju,že ta myšlenka neexistuje,namlouvám si to,obcházím to,nepřipouštím si to a ta myšlenka časem zmizí.Ovšem jedna se tu zjevuje už delší dobu a já přiznávám,že se ji nemůžu zbavit.Je to věc,kterou bych mohl nazvat chybou,jenže kdyby se to nestalo,nebyl bych tam,kde jsem teď,věc,která není dobrá,ale posílila mě.Jak je to možné,že mě špatná věc udělala lepším?Je to opravdu tak,že abychom se stali lepšími,zkušenějšími musíme páchat zlo?Stáváme se dospělými jen díky chybám?Je za každým úspěchem,dobrým činem skrytý podvod,chyba,lež nebo skandál?Jsou zlé věci pro něco dobré?Je to pradoxní-ironické.Z chyb se sice učíme,ale není to právě chyba,že dělame chyby?

Já prostě musím napsat článek.Chodím tu po bytě a nudím se.Měl bych být zalezlý v posteli a dívat se na televizi,ale prostě nemůžu,jsem příliš racionální na to,abych se ,,válel v posteli ".Jsem hroznej neumím si odpočinout,přitom bych si nejradši udělal ,,zalejvanou" polívku a zachumlal se do peřin.Mám rýmu,nemůžu mluvit a všude je takový to divný ticho.I venku,kde by měli chodit lidé a jezdit auta,tak tam neni nic jen já a můj pes,ani vítr nevane nic,prostě mrtvé město.Je to na blázinec.Jediné co mě pojí se světem je snad tenhle blog.Celé dny chodím do školy nebo do práce a najednou mám prázdniny a jsem nemocný,jsem doma.Velmi mi to připomíná mé dětství,kdy jsem byl vždycky na základce alespoň dvakrát do roka nemocný,většinou tak týden doma.Teď? (smích) Když jsem opravdu nemocný,nepřiznám si to,chodím kolem toho,ale jednoduše nemám čas na to být nemocný a tak v sobě ty bacili nosím.Teď jsem nemocný a přiznávám to jen kvůli tomu,že jsou prázky a nějak mi to nic nezabírá,kdybych byl zdravý byl bych na chatě a to je jediná obět,kterou jsem utrousil.Je to tak strašně dávno co jsem byl doma na marodu,rptoto nevím co dělat.Přijde mi hrozná škoda válet se a srkat čaj,když čas plyne tak rychle.

Dnes ode mne nečekjte žádné zázraky.Nejsem zrovna ve skvělé kondici,jsou prázky a já tvrdnu doma,jsem totiž nemocný.Že by prasečí chřipka?To né,jsem prase,ale ne tak velký :D

K té nemoci si připočtěte ještě podzimní únavu,měnící se čas,hnusné počasí a máme tu skvělé podmínky pro válení se u televize a cpaní se vším možným,musíme si dělat zásoby na zimu.

Píšu hlouposti,ale hlavně jsem se chtěl zmítit o tom,jak moc mě irituje blog.cz.Už jsem si včera stěžoval,že nejdou vkládat obrázky,dnes už jdou super že?No nic moc,jelikož nejde nastavit design.Je krize a nejen hospodářská,je i tady na blogu.Byl jsem zvyklý na 20 komentů za den a teď je to sotva deset a někdy čekám až tři dny,než mě esbé oběhnou.A tak stejně jako velké firmy a já mám svůj proti-krizový plán,ale ten nemůžu uskutečnit,když nemůžu mít nový design.

Zase se zastavuju uprostřed toho shonu a přemýtám o svém životě.Je to už závislost,zapisovat své dojmy a zážitky do řádků tohoto blogu.Je to přesně rok,co jsem si vytyčoval cíle,snil o buducnosti a byl nespokojený.Teď jsem si ty cíle splnil a nevím co bude dál.Nevím jaké cíle si vytyčit tentokrát.Najednou jako by se mi ztrácely ambice.Ale nadruhou stranu je dobře,že mi chybí ,,pouze" ambice než něco jiného-důležitého.Potřebuju změnu..

Ahoj,hlásím se vám z podzimního rána z jednoho z největších sídlišť v ČR,z Jižního Města.Mám rád rána,jako toto-nikdo není doma,je klid,ticho,venku není zas tak strašně a hlavně,já mám konečně čas.Je to nezvyk,minulý rok takhle vypadala skoro každá sobtoa,tento rok je to zatím druhá,nebo tak.Jsou to takové ty chvilky,kdy máte čas sami na sebe a nikdo vás neotravuje,ovšem musí to přijít ve správnou dobu,jinak to bude dost velká nuda.Člověk si odpočine,konečně.

Každý dává seriálům jinou váhu.Já to mám také u každého jinak,ale u Chirurgů to mám jasné - nedám na ně dopustit.Je to seriál z lékařského prostředí,já nesnáším krev a nemocnicím se vyhýbám jako čert kříži,ale možná právě proto se na to paradoxně dívám.Tento seriál není jen seriál o postavách a jejich činech,je to mnohem hlubší,tam nejde o prachy jako ve VéKáVčkách nebo o rozvody a manželství a něvěru jako v Ordinace,jde tam mnohem o víc.O psychologii postav,o životních cílech,o tom jací jsme,je to seriál,ve kterém se každý najde.Nad to vše je to občas i velmi komické.Díky tomuto seriálu jsem si uvědomil mnoho věcí a nelituju ani jednoho shlédnutého dílu.Mám ale špatnou zprávu,ten seriál včera skončil a já teď nevím co budu každý večer v týdnu tu hodinu večer věnovanou Chirurgům dělat.Asi čekat na další sérii....

Když jsem byl malý a díval se na televizi,obdivoval jsem zejména ty reklamy,které mi připadaly nadčasové.Všechny ty nenápadné počítače,strohý design,moderní oblečení a nebylo to nejejn v reklamách kde jsem viděl budoucnost.Snil jsem,ovšem možném.Avšak čím víc jsem byl starý,tím víc jsem se k té oné vysněné,moderní,nadčasové budoucnosti přibližoval.Teď mám pocit,že už jsem plně v ní.Mám pocit,že teď už je všechno jiné.Od dob,co jsem se díval na televizi a hrál playstation,stavěl si z lega a psal do sešitů těch dětských formátů je vše jinak.Změnil jsem já a to jak zvenku tak i zevnitř.Změnili se mí rodiče,ikdyž jen malinko.Změnil se můj pokoj-můj svět,který je taky svou novotářskou atmosférou nadčasový.Mám nového psa,nové kamarády,nové sny,novou školu a dokonce i novou práci.Vše co jsem jako maličký obdivoval a viděl v dáli času mám vše teď ve svých rukou.Teď,když už mám dětsví za sebou,mám logicky chuť se zasnít o tom,jaké to bude za dalších deset let,ale bojím se,nemůžu,co když to taky uběhne jako voda a budu psát tento článek.Místo kamarádů budu psát o manželkách,místo playstationů o autech,místo školy o kariéře,nechci já už nebudu snít,nemůžu...