Nedoufal jsem,že se sem jednoho dne vrátím,vlastně se sem nevracím,jen se procházím minulostí,kterou tento blog bezpochyby je a vždy bude.Nedokážu odhadnout,jak moc mě a lidi v mém okolí tohle psaní ovlivňovalo,nicméně uběhly čtyři měsíce,o kterých by tento blog měl vědět.

Nebudu tu popisovat,co přesně se stalo,to já nikdy nedělal,ale malé přiblížení si staří čtenáři,tenhle blog a hlavně já zasloužím.Neudálo se nic,přitom jsem úplně jiný.Začal jsem využívat svou vůli úplně ve všem co teď dělám.Začal jsem žít umělý,povrchní a nepřirozený život,který mi paradoxně vyhovuje.Přestal jsem být milý na všechny a začal se věnovat jen opravdovým přátelům.Začal jsem naslouchat sám sobě a zjistil jsem neuvěřitelné věci.Uvědomil jsem si svou originalitu a přestal se dívat na ostatní,přestal jsem poměřovat,porovnávat a ptát se.Začal jsem si hrát na dospěláka a zjistil,jak moc trpně přitom vypadám.Uvědomil jsem si své chyby a to mi ještě víc zvedlo sebevědomí.Začal jsem se vyžívat v hloupstech a paradoxech,do kterých vkládám celé své já.Začal jsem poslouchat sám sebe,stal jsem se vyrovnaným.Úsměv na tváři mi už naskakuje ze zvyku a kdykoli sám od sebe čekám touhu,hněv,city,nějakou reakci,emocionálně se odpoutám a řeším prkotiny.Při pohledu do zrcadla se směju.Namlovám si,že jsem šťastný a každý den tomu víc a víc věřím.