Prosinec 2009

APOKALYPSA

7. prosince 2009 v 7:45 | Yondra |  Důležitější články

Je to skoro už dva roky co si píšu blog,na kterém se rozepisuji o svých úvahách a myšlenkách.Vkládám do řádků kus sebe a proto mi přijde,že mám určitou zodpovědnost za chod blogu,vypovídá to přeci o tom,jaký jsem.Za ty dva roky jsem se dost změnil.Měnil jak blogy,tak i designy,články a všechno možné.Zjišťoval jsem jaký jsem a když už jsem myslel,že to vím,uvědomil jsem si,že to nikdy vědět nebudu,jelikož se neustále měním-vyvýjím,poučuju se z chyb,získávám zkušenosti,to vše mě ovlivňuje a mění.Takže bych mohl mít blog až dokonce života a neustále hledat sám sebe.A tak bych mohl filozofovat až dokonce života a to nechci.Je podzim a s ním přichází změny,tento blog se jim nevyhne.
Vůbec nevím zda říct,že končím,pozastavuji nebo tak něco,nevím jestli sem ještě napíšu článek,ale to vše dělám kvůli prostému důvodu.Chtěl jsem mít dobrý,známý a úspěšný blog,dovolím si říct,že se mi to povedlo,ale vymklo se to kontrole a o blogu ví víc lidí než je třeba,mé články jsou pak jinak formulovány,nejsou pravdivé a upřímné.Hodně mě to ovlivnilo,když jsem zjistil,že si čláky čtou lidi ze třídy.Nekončím já se stěhuju,adresu dám jen vyvoleným.

Přehled designů:

Jestli máte zájem spřátelit na novém blogu písněte na yondra@seznam.cz

Nemůžeme mít všechno

5. prosince 2009 v 20:04 | YONDRA |  Každodenní bleuh poznatky

Každou chvíli ve svém životě zjišťuju,že to,na co nejvíc lidé dojíždí je chamtivost.Bývá to až nudné,jak všichni chtějí přesně to,co nemají.Chudák chce mít peníze,boháč klidné svědomí,hajzl čistou duši a já?Chci mít to,co nemám?

Já a chamtivost jsme staří,dobří přátelé.Dnes mám věci,které jsem před dvěma roky neměl,mám tedy životní etapu chamtivosti za sebou?Ne,nemám!Jsem totiž ten špatný,ikdyž v podstatě dobrý příklad,kterému to vyšlo.Já jsem za tu dobu získal věci,které jsem chtěl,teď je mám a protože vim,že si umím plnit svy a podporovat svou chamtivost,budu to tak asi dělat celý život,dokut se neobjevý nějaká překážka,kterou já,má silná vůle,velké sebevědomí a ostatní vlastnosti nebudeme moci překonat.Je jen otázka času,kdy si něco vymslím,nebo snad už nemám žádné sny?Co mám teda dělat?Žít..........


Vracím se

3. prosince 2009 v 15:20 | YONDRA |  Důležitější články

Už to tak v životě chodí.Prostě se to stává.Člověk se mění.Je to dost dlouhá cesta od malého najivního dítěte,které se všeho bojí a nic nezná k mladému dospívajícímu člověku,který se snaží vytvořit a následně hájit své názory.Děláme chyby,zkoušíme nové věci,osvojujeme si dovednosti.A tak rosteme,jsme čím dál tím větší a to i měntálně.Začínáme se podobat dospělým,malými opovrhujeme.Jenže když se stane to,co mě,leknete se.Zjistíte,že jste na té cestě zabloudili.Někde jste se museli rychle otočit,protože teď jste se vrátili zpátky.Najednou zjišťujete,že sice dále rostete,ale úplně jiným směrem než jste plánovali.Stáváte se zase tím dítětem.Málem jste si šáhli na dospělost,přitom teď se topíte v dětsví.Co se stalo?Jak je to možné?Nechci říct,že se chovám jako dítě,jsem dál už se nidky jako dítě chovat nebudu,ale životní situace,motivy,lidé,ideály,způsoby a další se vracejí.Nenapadá mě žádný názorný příklad,ale třeba i ve známkách se vracím;tak dobré známky jako teď jsem měl naposledy v šesté třídě.Nejsou to jen známky,které mi připomínají milńulost cítím to ze všeho kolem mě,přestože všechny materiální věci jsem za puberte dokonale změnil k nepoznání (od svého zevnějšku přes osobní věci až po můj pokoj) .


Jsou pro mě důležití,kamarádi

1. prosince 2009 v 19:09 | YONDRA |  Každodenní bleuh poznatky

Každý můj nový design předznamenává nějakou změnu,novou éru,nová styl,pro dnešní rok je to poslední kapitola z pohádky, YONDRA a rok 2009' .Na konci pohádek se většinou odehrává boj dobra proti zla (klip) .I ve mě se odehrává několik bojů,je tam pár vnitřních rozporů.Jsem chodící ironie-paradox.Občas si vyčítám věci,které jsem záměrně udělal.Využívám svých vlastností,kterých jsem se snažil zbavit.Ale vůbec to neřeším,nemůžu,nechci.Jsem trochu přeplněn,uchvácen,unavený z toho všeho.Nemám nic co by mi chybělo,daří se mi,mám vše co jsem chtěl.Jediné,co mi poslední dobou vrtá hlavou je otázka : Jak jsem bez nich mohl být? .Nechápu to.Jsou pro mě opravdu důležití.Nikdy bych neřekl ani nenapsal,co je pro mě důležité,beru to jako odhalení,připadal bych si slabý nebo ,,nahý" ,ale teď to prostě klidně vyřvu do celého světa: Kamarádi jsou pro mě velmi důležití.Je fakt,že jí neznám na 100%,on má ještě hodně daleko k tomu,aby mě opravdu poznal a oni dvě to s tou srandou občas přehánějí,ale přesto si nedokážu představit život bez nich.Kvůli nim se těším do školy.Mají své chyby,ale přesto jsou skvělý.Je to hlavně tím,že jsme si rovnocení,když se podívám jinam vidím jen ,,autsajdry" co se jen vozí,nebo nejlepší kámošky,co se jen tu druhou snaží dohnat.My takoví nejsme,naštěstí.